Příspěvky

Obrázek
Bez toho aniž bych si to uvědomila, ratolesti odrostly.  Ale já si pořád žila tím svým zaběhnutým životem. Ráno rychle do práce, cestou z práce nakoupit, navařit pro rodinu večeři, narvat pračku špinavým prádlem co to dá, naskládat nádobí do myčky…Už nebylo třeba se tolik starat o děti, ale to mi pořád nedocházelo. Přešla jsem – nevědomky – na úklid. Vše doma bylo čisté, ve dřezu ani hrníček, náby tek bez zrníčka prachu, okna každý druhý týden naleštěná. Pro sebe samotnou už mi čas nezbýval. Nebo spíš jsem si ani neuměla, po těch letech, nějaký pro sebe vyhradit. A pak jsem se jednou podívala do zrcadla a zhrozila se. Viděla jsem tam uspěchanou, strhanou ženskou, která měla do dámy daleko. Po tu dobu mě tak viděl i manžel. Tiše, bez komentářů. Nechoval se ke mně špatně, ale naše konverzace se časem přesunula na „podej-přines“. Bylo tam i „jsi hodná“. Ale takové to nudné „hodná“, bez elánu, bez náboje. Dámy, nedopusťte, aby jste vypadaly podobně.